11.12.2018 09:19:27
Stručný (dost opožděný) "koment" posledních závodů

Díky návalu jiných povinností (...i mé lenosti) jsem se nedostal k okomentování závodů za poslední měsíc. Když se teď zpětně snažím vzpomenout, co že jsem to všechno za ten měsíc objel, tak mě to donutilo kouknout do závodního kalendáře, jelikož mě to (díky neustálému závodnímu kolotoči) začíná už splývat. Vzhledem k tomu, že je toho docela dost a byl by z toho román tak to vezmu jen telegraficky a zkusím ke každému závodu napsat spíše nějakou tu "perlu" než nezáživně popisovat kdo, kde, kdy, proč, jak a s kým jel... ;-)

KPŽ Orlík Tour
To byl opět klasický souboj já a Bouda. No a tím, že jsme spolu dojeli až do spurtu, tak byl i klasický výsledek. Bouda mně "omlaskl" ve spurtu a já i kdybych se rozkrájel, tak svého sputra na stará kolenu už asi nevylepším :-( Ještě bych rád zmínil parádičku a diváckou atrakci v podobě klád při průjezdu cílem do druhého kola (vloni byly dvě, letos už tři... ...a další rok možná padne půl lesa). To že mi to zrovna moc nesedí je asi všem co mě jen trochu znají naprosto jasné. Druhá parádička byl "výlet" přes vodu na malý malebný ostrůvek z písku a následná otočka kolem klacku a hurá vodou zase zpět. Je pravda, že to je nevšední a fotograficky jistě zajímavý moment, ale kdo to má pak servisovat (kombinace voda a písek je peklo). Moje radost z koupele je zřetelná (viz foto).

















Sudety Tour
Hned druhý den jsem i přes únavu vyrazil na silniční Sudety. Vzhledem k tomu, že to je moje srdeční záležitost tak jsem ani neřešil že nejsem stoprocentně připravený a že pravděpodobně zklamu všechny co si na mě vsadili že vyhraju. Jel jsem to stylem hop nebo trop. Neměl jsem dost sil na to, abych kontrolovat veškeré dění v závodě. Čekal jsem jestli si mě dovezou pod poslední kopec nebo ne. No a nedovezli :-( Takže z toho byla brambora, ale i tak to hodnotím pozitivně. Po dlouhé době jsem si zajel silniční závod (bez bláta, klád, seskakování, běhání...) a v cíli byli čitelné veškeré nápisy na dresu což ocení hlavně sponzoři a taky diváci co mají mnohem větší přehled o tom kdo že to zrovna vlastně jede.


Malevil Cup
Je to jeden z mých oblíbených závodů, ale vzhledem k prudké změně počasí v noci před startem (vytrvalý déšť) se mně také prudce změnila nálada. Navíc vím že moji soupeři ví o tom že na mokru mám mnohem větší problémy a můj pud sebezáchovy mě nenechá jít hranu a náležitě toho někteří využívají... Pak to musím dohánět výkonností. Stejně tak to bylo i na Malevilu a až do poloviny závodu se to dařilo. Pak přišly křeče do břicha, se kterými jsem už jen "na jméno" vyhrál horskou prémii. Následně jsem se rozloučil s klukama v první skupině a udělal si dvě nechtěné zastávky v lese. Tím se mi ze závodu stal už jen přesun do cíle. Vcelku se tam "dařilo" všem. Jobánkovi upadlo sedlo, Ondra Fojtík a Rybařík měli defekt, Ježkovi se kousla vidlice, Vokrovi upadlo něco z kola a já se posr... Takže pro všechny vlastně nějaký handicap.


Adrenalin Cup
Trochu jiný (kolektivní) závod, kde se potkám s klukama, co dělají úplně jiné sporty a navíc to je vždy loterie. Letos se to opět potvrdilo. Nás běžec udělal slušný náskok zhruba tři a půl minuty a náš padáčkář to ještě z počátku vylepšoval. Jenže tím jak letěl první a hledal, kudy se dá letět (v ne zrovna ideálním počasí pro létání!!!), tak se dostal příliš nízko a spadl kus od předávky. Ostatní to viděli a vesele to místo obletěli. Než doběhl po svých a předal mi štafetu, tak z prvního místa bylo páté a slušný zásek. Počasí nepřálo ani kolu. Byla zima a mokro. Cestou nahoru na Lysou horu jsem jel kaši, protože jsem věděl, že dolů po mokrých kamenech a kořenech budu oproti ostatním parkovat. V polovině stoupání přišel nepříjemný déšť a občas se v tom objevila vločka. Tím začalo peklo a musím zpětně přiznat, že moje hláška "na horském kole se v žádném případě nedá promrznout jako na silnici" byla mylná a tímto se omlouvám všem, co mi oponovali!!! V podstatě jsem necítil, jestli řidítka ještě držím nebo ne a o citu v prstech při brždění se nemá smysl ani zmiňovat. V cíli jsem se klepal (jak trefně okomentoval místní speaker) jako drahej pes. Utěšovalo mě že jsme na tom byli všichni cyklisté stejně a i, fakt že jsem předával svému vodákovi na vylepšeném druhém místě, které už udržel až do cíle.


CMT Okolobratislavy
Tento závod byl vypsán jako neoficiální mistrovství Česko-Slovenska v ½ maratonu. To je trochu netradiční ale pokud to je neoficielně tak proč ne... Poslední dobou se vypisuje mistrovství v kde čem, takže to asi není v této mistrovské době zase tak vážná a nestandartní věc. Samotný závod nebyl nijak obsazen a měl na ½ maraton slušné převýšení což mi vyhovovalo a ještě jsem se krásně prohřál po chladném Adrenalin Cupu. Vzhledem k tomu, že jsem vyhrál, tak vznikla debata, zda nadále jezdit v dresu mistra ČR v půlmaratonu nebo zpět v klasickém týmovém dresu. Tímto bych tedy rád "uklidnil" všechny, kterým téma půlmaraton leží na srdci (případně v žaludku, nebo snad ještě o něco níže) že jsem se rozhodl dále mistrovský dres nepoužívat. Pokud ještě někdy Český svaz cyklistiky mistrovství v ½ maratonu oficiálně vypíše, tak se rád znovu poperu mimo jiné i tento titul. Ale vzhledem k tomu jak svaz funguje, tak buďme rádi, že tak nějak fungují alespoň ty další disciplíny :-(.


KPŽ Drásal
Jako by to to počasí dělalo schválně. Vždy když se má jet dlouhý závod (naposledy Malevil), tak začne pršet. Hodně pršet! Informace o tom co se děje ve Zlínském kraji a jak tam řádí povodně měli asi všichni. Když jsem den před závodem projížděl kolem a viděl jak to tam vypadá, tak jsem měl dost smíšené pocity. Na jedné straně pochyby jak to druhý den objedu, jak se budeme brodit v blátě a jak to bude nebezpečné a na straně druhé mi to přišlo naprosto směšné když jsem si uvědomil, že řeším jen nějaký regionální cyklozávod a lidi kterým to prošlo barákem mají opravdové velké starosti. Na to mě proběhlo hlavou jen jediné - že to jen závod a nejde o život a v porovnání s těmi co je to vyplavilo, nejde vlastně už vůbec o nic.

Ráno bych si na sebe určitě nevsadil. Byl to sice můj profil i délka, ale nebyl to můj terén. Mokro, bláto, kluzko... Musím říct, že celý tým NISSAN Dolák jel skvěle a kluci Fojtíkové mi hodně pomáhali držet ostré tempo. Asi zásadní okamžik byl můj defekt zadního kola a následná diskuse mezi Honzou Fojtíkem a mnou o tom kdo má jet dál a kdo na letošním Drásalu končí. Nejdříve jsem to bral jako vysvobození (moc se mi nejelo) a můj konec. Na to mi Honza vnutil své kolo a já ho nechtěl... Zpětně mi ten minirozhovor přijde vtipný. Nakonec mi ho vrazil a jen na mě houkl "Hanes vyhrajte!". Já si dojel vedoucí skupinu (kde byl i Ondra Fojtík). Pak se to roztrhalo a já s Hynkem jsme zůstali už jen ve dvou. Při průjezdu občerstvovačkou mi to mladej Fója ještě jednou pro jistotu zopakoval, abych se nemohl vymlouvat, že jsem to neslyšel. ...takže jsem vyhrát musel :-)
Honzo moc díky za kolo!!!


KPŽ Vrchlabí Tour
Musím poděkovat organizátorům, za trať pro mne přímo ideální. Na horských kolech v podstatě (jako bývalý silničář a cyklodůchodce) jen parazituji a závody jako Vrchlabí mi to moje parazitování vcelku usnadňují. Byl to fofr. První kopec rozhodl celý závod. Ale hlavní slovo nakonec mělo sportovní štěstí. Zůstal jsem vepředu jen s Hynkem a ten v posledním sjezdu překroutil řetěz (což byl následek jeho spadnutí a následného neopatrného nahození) a nemohl do toho moc šlapat. Tím mi usnadnil boj o první místo, ale jen na chvilku. O kousek dál když jsme už jeli s malým rozestupem jsem řízl zadní gumu a musel jsem dojíždět do cíle po prázdném. V podstatě bylo moje štěstí v tom, že jsem měl smůlu o chvilku později než Kristián. Byl by to asi humorný pohled, jak dojíždí ("sprintují") do cíle dva závodníci kde jeden jede po prázdném a druhému hopsá řetěz. Takový handicap sprint :-)


Salzkammergut
Vloni jsem to jel poprvé a skoro nic si z toho nepamatuji. Mám to tak nějak v mlze. Letos jsem už alespoň částečně věděl o co jde, kde se pravděpodobně bude rozhodovat a po jakém povrchu se jede. Ten terén mi je vzácný a profil také. Jen těžko si člověk zajezdí podobně dlouhé kopce v domácích podmínkách. Do toho kombinace hor a jezer na mě funguje jako dobíječka baterek. Samotný závod proběhl jak jsem asi i čekal. Po startu selekce a pak zhruba v polovině se začalo jet řemeslo. Dost dlouho jsem se trápil s Argentincem Soto Andresem. Z kopce jel skvěle (nebo si myslel, že je nesmrtelný) a do kopce držel vysoké tempo. Definitivně rozhodl až poslední kopec, kde jsem ho zlomil (spíše jen na psychiku) a ze závěru jsem si udělal soukromou časovku. Na začátku sezóny jsem Salz jako vrchol neměl a možná o to větší radost mám z toho, že jsem si domů dovezl ten kus šutru :-)

Foto: MTBS, NISSAN Dolák, Markéta Navrátilová, Adrenalin Cup, Zdeněk Neradil

Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte proto první a vložte svůj komentář.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Hodnocení
Pro hodnocení musíte být registrovaný.

Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Zatím nikdo nehodnotil.
Partneři

Zastoupení značek

Přihlášení
Jméno

Heslo



Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.
Vygenerované za: 0.05 sekund 591,659 návštěv